G. Marcel: Tvořivá věrnost (in Od názoru k víře)

Musíme na problém zaútočit přímo: co to znamená věřit? Souhrn reflexí, který jsem uvedl, by měl čtenáře připravit na porozumění, že věřit v silném slova smyslu  -ne snad věřit, že…, tj. předpokládat, že… - znamená věřit v nějaké ty, tj. v osobní či nadosobní skutečnost, kterou lze vzývat a jakoby postavit mimo jakýkoli soud vztahující se na objektivní danosti. Jde jen o to, že jakmile si chceme představit víru, stává se vírou někoho  v někoho jiného, v něho. Představujeme si ji tedy jako ideu či názor, který si A tvoří o B.  A k tomu musíme připojit, že v každé vteřině se mohu stát sám sobě cizím, a vlastně ztratit kontakt se svou vírou uchopenou v samotném jejím bytí vírou. A šel bych dokonce ještě dál: běžně či normálně jsem opravdu oddělen od té víry, která je mnou samým a která je neoddělitelná od toho, co musím nazývat svou duší. A právě v tomto smyslu jsem často říkával, že sami nevíme, v co věříme…
G. Marcel: Tvořivá věrnost (in Od názoru k víře)